Historie

   kronika 1883 až 2011 

 

 

 

 

 

Kronika byla vydaná k příležitosti 120. výročí založení sboru.

Vyhledal a sepsal Květoslav Habán.

Doplnil a přepsal Dušan Sláma.

 

 

 

 

 

 

 Svatý Florián

 

Patron všech hasičů, velitel pluku propuštěný z římských legií.

Narodil se v Cetii (dnes Zeiselmauer u Vídně) a za vlády císaře Diokleciána byl jednou z obětí jeho zásahů prostřednictvím čtyř protikřesťanských ediktů    z let 303 a 304. Dnešní území Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto provincii připojil k Pannonii. V okolí dnešního Lince, v městě Lauriacum (neboli Lorch) u soutoku Enže s Dunajem, dal jeho místodržitel Aquilinus pozavírat a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Když se to Florian dozvěděl, spěchal křesťanům na pomoc. Nebyl však dostatečně opatrný a po několika dnech byl zatčen a pod neustálým týráním měl zapřít Krista. Protože se nechtěl za žádnou cenu víry zříct a soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě, jeho bezúhonný život, vydal ho do rukou katů. Ti mu přivázali na krk mlýnský kámen a hodily ho do řeky Enže.

Ostatky sv. Floriána byly v 11. Století rozděleny, část z nich byla převezena do Říma, část do Krakova (stal se jedním z polských patronů) a z Polska byla za Karla IV. Malá část jeho relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Relikviář má však rovněž katedrála v Olomouci, kostely na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Tyto maličké kousky Floriánových ostatků měly ve středověku chránit města před požáry, poněvadž Florián, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů. Obraz sv. Floriána se objevoval na obecních pečetidlech, městských branách, kostelních věžích, na zvoničkách a jeho sochy se stavěly na návsích a náměstích.

Na Hané ještě v předminulém století hlásil ponocný :"Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše, jeho Syna. Odbila desátá hodina, milý svatý Floriáne, tohoto městečka patrone, chraň nás od ohně...„

 

 

 

Hasičská modlitba

 

 

Nechť kdekoli oheň plane já splním svoji povinnost Pro záchranu životů Pane dej mi síly dost		Stále na stráži stojím, protože povolaný jsem, před ohněm blízké chráním a pomoci chci všem
V náručí vynést dítě, když ještě nevypršel čas, ale i starce, matku, která má šedý vlas		Když z tvé vůle se má stát, že sám při tom život ztratím, požehnej Pane mé rodině a laskavou rukou vrať jim, co při plnění poslání, jsem jiným lidem dal