Poválečná obnova

Aby bylo zajištěno zásobování obce vodou, snažili se představitelé obce zajistit přísun pitné vody do obce. Zjišťovala se jakost a vydatnost pramenů v okolí obce.

030Na pokyn ze zemského úřadu byla vykopána 7 m hluboká studna u Gbelky. Ačkoli je Gbelka nejvydatnějším pramenem v okolí a sběrné povodí je dostatečně silné, nebyla ani v 7 metrech voda. Ukázalo se, že pro naši obec bylo největším problémem najít dostatečný zdroj zdravotně nezávadné vody.

Ani nejstarší lidé v obci si nepamatovali takové sucho, které přišlo v roce 1947. Zima na přelomu let 1946 a 1947 byla velmi tuhá a dlouhá. Tání bylo velmi rychlé, a tak mnoho jarní vláhy na polích nezůstalo. Od poloviny dubna až do konce května vůbec nepršelo. V horkém červnu byla všeho.všudy jen jedna malá bouře. Horký červenec se dvěma pouze vlhkými dny a s malými srážkami vystřídal žhavý srpen s jednou bouřkou. A pak azurové nebe po celé teplé září. I říjen byl neobvykle teplý a téměř po celý měsíc také vůbec nepršelo.

Již po 5. červenci se ukázaly první pokosené lány podeschlých ozimů. Řepa byla také velice špatná, brambory na lehčích půdách převelice drobné a špatně vyzrálé. Nejžalostnější pohled byl na louky, které byly úplně žárem spálené. Nedostatek krmiva a steliva byl nepředstavitelný. Hrabanka z lesa plnila funkci krmiva i steliva. Také lesní tráva, palach a pýr, jakož i bramborová nať se staly nevítanou náhražkou kvalitního krmiva. Ozimy se sely většinou až v říjnu, protože půda byla suchá jako popel a byly obavy, aby po menší - vzklíčení obilí naprosto nedostačující - srážce obilí v zemi nezetlelo.

Formou dobrovolných brigád byly spravovány obecní cesty. Pro přípravu obecního vodovodu se kopala studna o rozměrech 4x4 metry u Gbelky, kde byly zjištěny odborníky z Brna dostatečně silné prameny. Bylo vyházeno přes 100 m3 zeminy. Práce byly na jediný den přerušeny, ale i to stačilo, aby nateklo tolik svrchní vody, že již nebylo možno pokračovat. Stříkačky ani pumpy nestačily a nemohly vypumpovat vodu z hloubky a pro ruční vylévání nebylo dost času ani nadšení, protože začaly žňové práce.

Svaz české mládeže si upravil hřiště pro kopanou na Šibeníku. Členové svazu odpracovali mnoho brigádnických hodin a ručně přemísťovali značné množství zeminy.

V roce 1948 se rozhodl svaz hasičů, že ze svých prostředků a svými silami upraví parčík před hasičskou zbrojnicí. Osazením mírně přitesaných kamenů vznikla nízká kamenná lemovka. Byla také provedena podle cesty před zbrojnicí. V dalších letech byla plánovaná kamenná zídka také na ostatních místech parčíku.

V roce 1949 byla dokončena vnitřní úprava učitelských bytů v obecním domě č.p. 173 a č.p.189, kde se již od května bydlelo, i když ještě mnoho prací nebylo dokončeno.

V září roku 1949 začala firma stavějící na našem úseku trať Tišnov - Havlíčkův Brod, betonovat most na severozápadním okraji naší obce směrem na Ořechov.

V téže době zahájily stavební závody nadstavbu obecního domu č. 130 (dnešní zdravotní středisko).

Velkou práci při budování hřiště vykonala tělovýchovná jednota Sokol. Přemístilo se za velikého finančního nákladu a obětavé práce členstva několik set m3 zeminy, aby bylo rozšířeno a vyrovnáno hřiště. Členům Sokola se podařilo vybudovat za budovou sokolovny velikou rovnou plochu. Zmizel tak jeden starý kout Osové Bítýšky, kde byly „zahrádky", některé jen 12 - 15 m2, pěstovaly se na nich kdysi řepné sazenice. Málokteré byly obdělávány, protože ve stržích za stodolami - jižně od Sokolovny, byla hejna hus, která často sklidila úrodu dřív než zahrádkář zamýšlel.Jejich pasáci a další děti byli především zaměstnáni hrami ve stržích, sportovním závoděním a v neposlední řadě i „dolováním" na smetišti, kde bylo vše možné - kachlovými kamny počínaje a konče krabicemi od konzerv.

Přímo pod bývalým sokolským hřištěm byla strž nejhlubší a byla asi 6 metrů pod úrovní dnešního nejhornějšího hřiště. Zasypána a pohřbena byla tak mnohým nezapomenutelná místa...

Školní mládež vysázela v jarní době dvě aleje. První vede od Osové Bítýšky k rybníku u Tří Dvorů. Tvoří ji převážně lípy - asi 90 kusů - jen hned za oranicí je vysázeno několik jasanů. Druhá alej byla vysázena při severní straně polní cesty, vedoucí od Vlkovského křížku při silnici Osová Bítýška - Velká Bíteš k sýpkám u Osové.

Při silnici Osová Bítýška - Velká Bíteš (k sýpkám na Osové) bylo vysázeno 90 topolových sazenic v nejširší části cesty. Do podzimu nezůstalo však díky několika jednotlivcům žádného stromku. Několik lipových a jasanových stromků bylo zasazeno též na Šibeníku. Kromě toho tam bylo zaseto mnoho nejrůznějších semen. Opuštěné kamenolomy a jámy se snažili školáci osázet keři a stromy.

Léta padesátá

V polovině roku 1950 bylo na Osové ustanoveno jednotné zemědělské družstvo I. typu. V posledních měsících byla provedena technicko - hospodářská úprava - 7 honů po 7 ha. Koncem roku mělo družstvo 21 členů, obhospodařovalo 59 ha s 9 pracovními silami.

Ve stejné době bylo založeno družstvo i v Osové Bítýšce. Činnost družstva byla za první půlrok velmi chabá. Byl také prováděn nábor nových pracovníků, aby se rozšířila hospodářská základna družstva a získaly předpoklady pro technicko - hospodářskou úpravu. Koncem roku mělo družstvo 43 členů, kteří obhospodařovali 229,7 ha zemědělské půdy.

Jednotné zemědělské družstvo v Osové Bítýšce mělo mnohem těžší podmínky pro svou práci než JZD na Osové. Velkou část jeho členů tvořili bývalí dělníci, kteří byli v zájmu společnosti „přeškolení" na zemědělce, což s sebou přinášelo větší potíže organizační i pracovní. Kromě toho se stavěla k jednotnému zemědělskému družstvu záporně velká část zemědělců v Osové Bítýšce.

Protože novým silničním tělesem při nadjezdu železniční trati za vesnicí byla přerušena silnice do Skřinářova, byla postavena nová silniční přípojka, která vedla z nového silničního náspu blízko „Lesíčka".

Přemístěním ordinace a bytu obvodního lékaře do nadstavby v domě 130 /131, uvolnily se místnosti v obecním domě č.3 pod kostelem. Po menší vnitřní úpravě zde byly umístěny; úřadovna MNV, zasedací síň MNV, menší místnost pro obecní knihovnu, místnost pro obecního matrikáře, velká zasedací síň se šatnou a dvě místnosti pro poštovní úřad.

V roce 1951 byla ze státní podpory a z darů věřících opravena omítka kostela a celý kostel byl znovu olíčen.

V podzimních měsících tohoto roku byla dána do provozu silnice přes železniční trať.

V listopadu bylo započato s instalací obecního rozhlasu, a tak se typická postava obecního strážníka a bubeníka stávala připomínkou minulosti.

Kulturní život se v zimních měsících vyčerpával hlavně divadelními hrami, předváděnými dramatickým oddílem Sokola a hasičského sboru. Vzájemná pomoc nejlepších ochotníků obou souborů přinesla pěknou úroveň uvedených her (podrobněji v kapitolách Hasiči a Sokol).

Nejdůležitějším činitelem se stal rozhlas. Téměř v každé rodině byl přijímač a každý si mohl dle osobních zálib se vybírat rozhlasový pořad.

V roce 1952 bylo k 1. lednu v naší obci 175 domovních čísel se 752 obyvateli.

Koncem roku 1952 si lidé za dva roky už zvykli na „Včely" u Vochyánů a u Křížů. Zanikl obchod a pekárna u Chalupů, doprodávalo se zboží u Hortů. Nebylo soukromé řeznictví u Zezulů, byla jen masna u Slámů. Hostince u Musilů a u Zezulů byly včleněny do okresního komunálního podniku, pohostinství u Slámů zaniklo. V okresním komunálním podniku pracují stolaři. Zaniklo stolařství u Machů a holičství u Katolických. Samostatně pracovali kováři, kolář, strojní zámečník a holič s obuvníkem. Místo Baťovy prodejny byl „Jas" a opravna obuvi byla odděleně. Nazývala se „Obnova" . Krejčovství p. Pospíchala se změnilo v prodejnu textilu „Tep".

Velký počet místních občanů dojížděl denně autobusem do pobočky Gottwaldových závodů ve Velké Bíteši - do „Haly", jak se všeobecně říkalo. Zvláštní autobus svážel pracovníky na směny. Tím měla Osová Bítýška další spojení do Velké Bíteše i na obce Březí - Borovník - Vidonín - Heřmanov. Kromě toho projížděl obcí ráno kolem 6. hodiny autobus od Křižanova k Brnu a při zpáteční cestě se vracel kolem 18. hodiny. Poštu dovážel poštovní autobus přijíždějící od Brna přes Velkou Bíteš kolem 7.30 hodin.

V roce 1953 byla již dokončena nová část silnice od železničního nadjezdu obloukem na silnici do Vlkova. Tím byla velká část dopravní frekvence odkloněna mimo obec.

V Osové Bítýšce byla založena myslivecká společnost. Na podzim měli odstřel koroptví a také ročně prováděli odchyt koroptví, které posílali do ciziny. Těchto koroptví bylo u nás hojně, neboť měly krásné podmínky pro vysedání. V poli byly doposud meze s hodně keři a sekáči, když přišli na jejich hnízdo, nechali porost okolo nepokosený, aby slepice neopustila hnízdo a malé vyseděla.

První zkušební vlak na trati Tišnov - Havlíčkův Brod vyjel 21. prosince 1953. Na této trati se občané mohli svézt z Vlkova do Křižanova a zpět.

V roce 1956 se rozhodlo o tom, že se zamezí roztříštěnosti zemědělské výroby. Bylo rozhodnuto, že směrem na Vlkov a Velkou Bíteš postaví objekty kravína a vepřína. V tomto roce družstvo zakoupilo dva automaty na mlácení obilí, které byly postaveny ve Třech dvorech a za sokolovnou. Obilí se sekalo samovazem a z panáků se vozilo k automatům. Při pěkném počasí se mlátilo na dvě směny. V roce 1956 byly tyto průměrné výnosy: pšenice 30q, žito 29q, oves 34q, brambory 164q.

V tomto roce byla také dána do provozu nová čekárna na nádraží. MNV zbudoval také nový chodník z dlaždic kolem školní budovy.

Tělocvičná jednota Sokol žádala o uvolnění kina z prostor sokolovny, aby tak sál mohl sloužit hlavně a jenom potřebám tělovýchovným.

Kino se zatím hraje od roku 1958 v sále u Musilů na malém promítači. Bylo nutno projednat s majitelem adaptaci tohoto sálu na kino MNV Osová Bítýška.

Aby se nezkazil vzhled obce, vydal místní národní výbor zákaz skládkování dřeva na veřejném prostranství. Dále bylo rozhodnuto o stavbě chodníku kolem školy ku kostelu.

Dne 1. března 1959 byla utvořena nová organizace svazu zahrádkářů a ovocnářů. Hlavní činností této organizace bylo mimo jiné i to, že odstraňovali v celé obci staré a nakažené stromy z ovocných zahrad. Tím se mělo zabránit šíření různých škůdců a nemocí.

Léta šedesátá

Na jednání MNV byla zamítnuta zamýšlená nadstavba školy a byl podán návrh na stavbu školy s pěti třídami. Postupovat se stavbou se mělo po etapách.

Před školou byl upraven parčík. Především se jednalo o oplocení trubkovým zábradlím. Započalo se také s adaptací kina v hospodě U Musilů.

Myslivecká společnost prošla reorganizací. Především byl změněn název na Myslivecké sdružení. Vlkovští se odtrhli od této společnosti, a tak tedy v novém sdružení zůstává spolu Osová Bítýška a Skřinářov. Celkový katastr této společnosti byl 1 300 hektarů.

Jednotné zemědělské družstvo udělalo v roce 1961 ze studny Gbelka náhradní vodojem, aby měli občané vodu k dispozici stále. Tuto vodu potrubím dopravili až na středisko. Na stavbě této dlouhé vodovodní trasy vypomáhali i vojáci z vojenského útvaru.

Místní organizace zahrádkářů dala návrh, aby byl upraven prostor v parčíku u Válkových. Členové organizace tento parčík osázeli okrasnými stromy a dali ho během roku do pořádku. Celou plochu parčíku oseli travou.

Meliorační družstvo Velká Bíteš otevřelo provozovnu cementového zboží na Osovém. Zde se vyráběly cementové roury, dlažby, tvárnice a jímkové roury.

Členové požární ochrany požádali MNV o povolení k vybudování kameninového tanečního parketu v parku před MNV. Místní národní výbor tento návrh doporučil a to proto, že v tomto parku jsou pořádány taneční zábavy. Organizace pořádající doposud taneční zábavy na tomto parketě musely na každou zábavu stavět dřevěný parket. Část tohoto parketu vlastnili požárníci a část byla majetkem Sokola, a proto si musely obě složky půjčovat části parketu vzájemně.

Zahrádkáři za pomoci školy prováděli výsadbu stromků ke Třem Dvorům. Dále pak vysázeli pás stromů u hřbitova, aby tato plocha zarostla, než se začne s výstavbou zdejší školy.

V tomto roce byl zrušen okrsek Veřejné bezpečnosti v Osové Bítýšce.

V roce 1964 byla provedena generální oprava místní komunikace přes obec, na které se podílel MNV ve spolupráci s okresní správou silnic.

Došlo také na konečnou úpravu kinosálu. Především byla dokončena práce na osvětlení, opravena byla zvuková aparatura promítacího přístroje, místnost byla vymalována a vyzdobena.

V tomto roce byla také zbudována nástěnková tabule před budovou místní základní školy.

Požární ochrana již v roce 1963 začala odvodňovat plochu pod parketem, který měl být hotov v červenci roku 1965, aby se na něm mohla pořádat Jakubská pouť. Parket byl v červenci skutečně dohotoven a oplocen zábradlím. Dokončeno bylo také osvětlení. Na úpravě tohoto parketu se odpracovalo celkem 873 brigádních hodin. V červenci se uskutečnila pouťová zábava na novém parketě a zahrála zde Kmochova kapela z Kolína.

Tělovýchovná jednota Sokol měla pro tento rok také nemalé plány. Budovaly se šatny, pořádal ples, zábava a hody.

Místní národní výbor projednal záležitost nedostatku učeben ve škole. Po projednání s tělovýchovnou jednotou Sokol bylo domluveno, aby prozatím byla uvolněna v sokolovně v přízemí pro první třídu místnost. Na dokončení šaten byla z rozpočtu místního národního výboru věnována finanční částka s tím, že se počítá s uvolněním ještě jedné třídy nahoře, aby přespolní děti nemusely směnovat. Tím byla vyřízena prozatím otázka nedostatku učeben ve škole.

Na pozemcích za hřbitovem byly prohloubeny silážní jámy na zelené krmení, které vyhovovaly družstvu ohledně blízkosti střediska, ale v pozdější době si občané stěžovali na ulici tzv. Habeš, že se jím kalí voda následkem propouštění z těchto silážních jam.

V sokolovně provedli výměnu parket v sále a přísálí.

V roce 1969 zanikl v Pasekách rybník, takzvaný Suchánek, který byl zahrnut a včleněn do honu. Tento rybník dostal toto pojmenování, protože v době sucha byl bez vody.

Tělocvičná jednota Sokol provedla další stavbu, kde nahoře nad šatnou budovali schůzovou místnost a klubovnu, na které se podíleli i členové svaz české mládeže.(Nutno podotknout, že velice často byli mnozí lidé členem několika organizací a ty si vykazovaly činnost každá zvlášť. V celkových součtech odpracovaných hodin se tak mnohdy objevovala nepřesná čísla ).

Začaly přípravné práce na výstavbě sociálního zařízení, které v budově bylo nedostačující. Přitom byly prováděny instalatérské práce pro rozvod vody do celé budovy. Zároveň se prováděly nákupy materiálů na práce topenářské a ústřední topení v celé budově.

Léta sedmdesátá

033V roce 1970 byla dána do provozu samoobslužná prodejna Jednoty. Občané měli možnost ke koupi průmyslového zboží a zároveň byl v prodejně výsek masa a prodej uzenin.

Dokončila se přestavba sociálního zařízení v Sokolovně , byla upravena umývárna pro fotbalisty se sprchou. Byla rozvedena voda na záchod, kde byla zřízena umyvadla se studenou i teplou vodou. byla zbudována kotelna na rozvod ústředního topení. Dále byla provedena elektrická instalace do všech místností a stará nevyhovující i s tělesy vyměněna.

Za pomoci občanů byla zhotovena zastřešená autobusová zastávka u školy. Kanalizace se dostala až do ulice tak zvané Habeš. Odtud byla prodloužená až na středisko JZD a svedena až do regulovaného koryta potoka. Dále byla provedena kanalizace pod MNV přes spodní ulici.

V září roku 1970 bylo započato se stavbou učitelské čtyřbytovky.

034V roce 1972 byla postavena čekárna na křižovatce na horní straně obce. U čekárny byla zřízena odbočka, aby nebyl narušován provoz na silnici. Na této přístavbě čekárny se podíleli také občané.

Kanalizace byla položena po celé horní ulici a byla svedena do hlavní kanalizace kolem rybníčku.

Další část kanalizace byla zhotovena po celé délce ulice v nové čtvrti domů až po učitelskou čtyřbytovku.

Požárníci postavili u budovy požární zbrojnice sociální zařízení.

V roce 1972 byly prodány zemědělské budovy do osobního vlastnictví. Tyto budovy patřily dříve k velkostatku Osová. V roce 1946 byly tyto budovy rozděleny zaměstnancům velkostatku do osobního užívání.

036Místní národní výbor byl sloučen dnem 1. července 1973 s obcí Záblatí. Pět poslanců obce Záblatí přešlo do MNV Osová Bítýška.

V roce 1973 byla zahájena stavba mateřské školy, ve které byla zřízena i dílna pracovního vyučování pro Základní školu. Tato dílna byla v prostorách školky do roku 1988-do otevření nové školy.Při stavbě školky pomáhali vydatně občané obce.

V roce 1973 bylo započato se stavbou sušárny zelené píce na kopci Šibeník.

Členové Sokola provedli výměnu všech oken v sále. Tato okna byla ve zcela dezolátním stavu. Dále byly také provedeny některé úpravy uvnitř sálu.

037V roce 1975 bylo započato se stavbou skladu náhradních dílů na Šibeníku. Tato rozsáhlá stavba měla sloužit sloučeným okolním družstvům, která by zde mohla uskladnit všechny potřebné náhradní dílce pro své stroje.

Místní národní výbor měl určité starosti s výstavbou školní dílny a mateřské školky, neboť chtěl tuto stavbu do konce roku 1975 dát do užívání. Proto žádal prostřednictvím Národní fronty všechny složky a občany o spolupráci, aby pomohli při plnění volebního programu a zároveň včas a v plném rozsahu plnit pátou pětiletku a zároveň se zasadili o splnění 5. pětiletky.

Od 1.září 1975 bylo v obci zrušeno kino, jelikož budova už nevyhovovala bezpečnostním předpisům. Od roku 1936, kdy bylo kino zřízeno v sokolovně a od roku 1959 v sále U Musilů, to byl poslední rok, kdy bylo kino v obci provozováno.

038Za prodejnou Jednoty u hřbitova započalo JZD se stavbou čtyřbytovky pro své zaměstnance. Na podzim roku 1982 se začalo o pár metrů níž se stavbou další čtyřbytovky.

Od roku 1976 se každou neděli koná v místním rozhlase tzv." Vokýnko ". Byla to relace o zajímavostech nejen v obci, ale i ve světě, které glosoval pan učitel Josef Bednář. Tato bítýšská tradice trvala více než 10 let. S nápadem začít vysílat v místním rozhlase tento pravidelný pořad přišli na své schůzi zahrádkáři.

Na přelomu let 1977 a 1978 se začaly práce na stavbě vodovodu. Na této práci dle návrhu místního národního výboru musel každý majitel domu odpracovat 150 hodin. Občané především začisťovali rýhu, kterou vyhloubil stroj.

039Dne 12. června 1979 byl kolaudován vodovod a vodojem nad Záblatím. Všechno bylo v nejlepším pořádku, takže byl vodovod povolen k veřejnému užívání a tím byla vyřešena otázka pitné vody v Osové Bítýšce.

Léta osmdesátá

Ve škole se prováděla přístavba z boční strany. Nově se budovala jídelna a v poschodí jedna třída. Tato přístavba bylo dokončena následujícího roku, stejně jako ústřední topení v celé budově. O rok později byla u školy postavena kotelna . Na celé škole byl udělán nový brizolit.

Bylo však zřejmé, že prostory školy jsou pro žáky nedostačující a že je nutné přemýšlet o stavbě školy nové.

V tomto roce byl také zrekonstruován a nově slavnostně odhalen památník obětem 1. a 2. světové války na náměstíčku.

V osmdesátých letech pracovalo v Osové Bítýšce a v přidružených obcích ( Ořechov, Záblatí, Skřinářov) téměř dvacet organizací (Svazarm, Svaz žen aj.) sdružených pod koordinačním vedením tzv. Národní fronty. Kromě aktivit spojených s vlastní činností, odpracovali členové těchto sdružení mnoho hodin v akcích Z na úpravě obce, či stavbě objektů v obci.

V roce 1980 by postaven most přes potok do Záblatí, který nahradil most provizorní. Při tom se provedla regulace potoka až ke Třídvorskému rybníku.

Věřící občané pomohli v kostele při výměně dlažby, která byla značně poškozená. Pod vedením pana faráře Josefa Pojezdného byla položena dlažba mramorová. Po skončení těchto prací byl kostel znovu uvnitř obílen.

Kromě těchto vnitřních prací byla oplechována mědí střecha kostela. Na této práci se podílel především farář Pojezdný, který celou střechu na věži od starého plechu odkryl a připravil na pokrytí novým měděným plechem.

V roce 1980 probíhalo v naší republice sčítání lidí,domů a bytů. V Osové Bítýšce bylo k 1. listopadu 236 domů s 286 byty. Z toho je trvale obydlených 253 bytů. Koupelnu a sprchový kout mělo 198 domácností, vodovod 219,ústřední či etážové topení 129,chladničku 214 domácností,barevný televizor 9,černobílý 203,automatickou pračku 57, neautomatickou pračku 163, motocyklů 46 a auto 113 domácností.

V roce 1982 se opravovaly po obci komunikace, především v nové zástavbě v ulici „Spořilov". Vyasfaltování celé ulice až po silnici vedoucí na Velkou Bíteš bylo ukončeno v roce 1984. Byl také upraven vchod do obřadní síně, která byla částečně zrekonstruována.

V roce 1983 započali zahrádkáři se stavbou moštárny.

Na hřbitově došlo k přemístění hlavního kříže ze středu hřbitova k zadní hřbitovní zdi na konci hlavní cesty.

Ve stejném roce byla opravena střecha na horní hospodě. Při rekonstrukci se však již nedostalo na generální opravu sálu, ve kterém bylo dříve kino. V této době bylo počítáno s tím, že k opravě v nejbližší době dojde a provoz kina bude alespoň v zimních měsících obnoven.

040Dlouhá léta se mluvilo o tom, že je potřeba v naší obci postavit školu, která by odpovídala potřebám moderního vzdělávání. Až v roce 1983 byla Okresním národním výborem povolena stavba základní školy v Osové Bítýšce. Hodnota školy byla plánovaná na 7 651 000 korun a měla být postavena v akci Z. Protože se jednalo o stavbu Z, muselo být 35% nákladů kryto dobrovolnou brigádnickou činností. Částka 2 684 000 korun byla přepočítána na mzdové náklady, které bylo nutno zdarma krýt brigádnickou činností a vyšlo asi 100 hodin na rodinu a rok. Stavba byla plánovaná na 3 roky, takže každá rodina měla odpracovat na stavbě asi 300 hodin.

S přípravnými pracemi se začalo koncem roku 1983. První stavební práce byly započaty 28.března - čistění základů pro betonování.

S montáží prvních panelových konstrukcí se započalo v listopadu téhož roku. První etapa nové školy byla ukončena za pět let.Občané Osové Bítýšky odpracovali stovky brigádnických hodin. Mnoho práce na stavbě odvedl také zedník František Hála,který obětavě pracoval na škole od začátku stavby.

Stavba se neobešla bez problémů, především díky dodavatelským podnikům. Často byli na stavbu poslaní montéři, ale jaksi jim „zapomněli" poslat s sebou stavební materiál...Práce tehdejšího předsedy MNV Karla Chytky, za jehož starostování se podařilo první etapu školy zbudovat,nebyla jednoduchá.