Historie Osové Bítýšky

Osová Bítýška představuje jedno z nejvýznamnějších center regionu, především svým původem a bohatou historií. S územím městyse úzce souvisí přiléhající vesnice Záblatí, jejíž zástavbu odděluje pouze potok Bítýška. Na severu navazuje katastrálně samostatná osada Osová s areálem barokního zámku, na západě pak osamocené stavení bývalého dvora, známého pod pojmenováním Tři Dvory, představující pozůstatek kdysi rovněž samostatné vesničky.

Nejstarší počátky zdejšího osídlení jsou dosud téměř neznámé. První písemné zmínky dokládají existenci Osové Bítýšky krátce po polovině 13. století. Tehdy ji od přemyslovských vládců získává rakouský šlechtic Kadolt z rodu Orphanů. Po jeho smrti v bitvě u Kressenbrunnu roku 1260 zdejší statek dědí jeho vdova Eliška, která roku 1264 postupuje patronát místního kostela řádu německých rytířů. Ten pak zakládá v Osové Bítýšce nevelkou řádovou komendu, trvající nejspíše až do počátků 15. století. Jak dlouho držela Eliška zděděný majetek, není zřejmé. Ve dvacátých letech 14. století již Osová Bítýška spolu s nedalekým vodním hradem Osovou náležela pánům z Ronova erbu zkřížených ostrví.

Jindřich z Ronova se po Osové píše od roku 1329. O dvacet let později se na jeho majetku uvádí také městečko Bítýška, tato zpráva je současně prvním dokladem městského statutu obce. V šedesátých letech 14. století je panství rozděleno na dvě části, každé patřila také polovina městečka. Jeho díly pak náležely pánům z Meziříčí, později z Kravař, nebo také moravskému markraběti. Od roku 1415 patřil statek spolu s Osovou Bítýškou pánům z Doubravice, kteří se po tomto zboží začínají psát jako Osovští. V roce 1530 pak kupují obě poloviny Bítýšky s příslušným panstvím Pernštejnové, kteří je vlastní další dvě desetiletí. V roce 1552 získává Osovou Bítýšku s pustou tvrzí Osovou rod Polcarů z Parařova, který se pokouší o moderní ekonomický rozvoj zdejšího hospodářství. Tehdy je zboží rozšířeno o nové vesnice Ondrušky a Rohy, při obnoveném zámku je zřízen pivovar a hospodářský dvůr. Roku 1581 je část panství s menším dílem Osové Bítýšky odprodána Rájeckým z Mírova, kteří ji roku 1590 postupují Smilu Osovskému z Doubravice, tedy potomku rodiny, které patřila Bítýška již v předchozím století. Nový vlastník ve stejném roce přikupuje také zbylou větší část Bítýšky s 33 domy, Polcarům z Parařova tak zůstává pouze malý díl městečka se čtyřmi domy a dvorem, na kterém se také na několik desetiletí usazují.

Majiteli větší části panství a Osové Bítýšky se na dvě desetiletí stávají Berkové z Dubé a z Lipé, kterým tehdy patří také blízké Velké Meziříčí. Ti vzápětí přikupují také sousední Ořechov s tvrzí a Osovou drží až do roku 1612, kdy ji prodávají bohatému a politicky aktivnímu rytíři Janu Jiřímu Humpoleckému z Rybenska. Humpoleckého potomci pak rozšiřují Osovou v roce 1662 o statek Rojetín.

Malý podíl na Osové Bítýšce s dvorem a menším šlechtickým sídlem, umístěným v horní části městečka, byl po bitvě na Bílé hoře v roce 1623 Janu Polcaru z Parařova zabaven a postoupen Jindřichu Hozlauerovi z Hozlau. Ten byl spřízněn s Humpoleckými z Rybenska, a proto je později připojen k vlastnímu osovskému panství a rozšiřuje tak ekonomiku velkostatku o další dvůr. Na konci 17. století získává Osovou Bítýšku s panstvím rod ze Schwanenfeldu a v roce 1708 pak Walldorfové. Roku 1796 kupuje velkostatek hrabě František Kajetán Chorynský z Ledské, který jej však ihned nato prodává hraběti Jindřichu Haugvicovi z Biskupic, vlastníkovi rozlehlého náměšťského velkostatku. Tomuto rodu zůstává panství spolu s majetky v Osové Bítýšce až do konce feudálního období.

Od poloviny 17. století jsou dostupné zdroje, poskytující detailní pohled na podobu městečka Osové Bítýšky a jeho rozsah. Tehdy tvořilo zdejší zástavbu 48 domů, z nichž však byla většina v důsledku předchozí třicetileté války pustá. Poškození obce zapříčinila také poloha městečka na významné obchodní silnici, procházející územím Vysočiny z jižní Moravy. K obnově největších škod dochází v šedesátých a sedmdesátých letech 17. století, některé větší grunty byly však osazeny ještě později a u mnohých došlo k jejich rozdělení. Drobné chalupy bez pozemků tehdy zcela zanikly. Obnovená zástavba městečka je posléze rozšířena parcelací někdejšího hozlauerovského dvora nad náměstím, k níž došlo na konci osmdesátých let 18. století. Součástí zástavby městečka byla od poloviny 17. století také škola, související s areálem kostela a rozsáhlé fary, stejně jako panská palírna a stará radnice v dolní části obce. Vrchnost zde kromě toho zřídila také velký zájezdní hostinec, umístěný na severním okraji při zemské silnici. Většina těchto staveb byla od konce 18. století odprodávána do soukromého vlastnictví. Krátce před polovinou 19. století dosáhla Osová Bítýška sta domů, její růst pak vzhledem k poloze obce na frekventované komunikaci i nadále pokračoval.