HASIČI POMÁHALI
Asi jste všichni zaregistrovali zprávy z nejrozsáhlejšího požáru z novodobé historie našeho státu, který vypukl v noci 24. července 2022 v Národním parku České Švýcarsko u Hřenska na rozloze 1600 ha.
Od prvních hodin jsme sledovali v médiích vývoj požáru, jak se nenasytné plameny šíří velkou rychlostí vyschlým lesem, v té době panujících tropických teplotách, a jak začínají profesionální i dobrovolné hasičské jednotky s tímto živlem bojovat. Z vlastní praxe víme, jak je těžké i sebemenší lesní požár dostat pod kontrolu a zlikvidovat. Proto bylo logické nasazení takového počtu techniky i hasičů v prvním sledu, zejména ze sousedních okresů a krajů.
Když se konečně po dvaceti dnech boje podařilo uhasit všechna zahoření a kontrolu a dohled nad požářištěm byl HZS předán Správě Národního parku, vznikla nutnost zorganizovat tuto činnost. Proto správa parku vydala výzvu mezi Sbory dobrovolných hasičů o účast hasičů i techniky na této činnosti.
Jelikož jsme se jako vzdálenější jednotka neúčastnili samotného hašení, na tuto výzvu jsme už reagovali a přihlásili naši zásahovou jednotku sboru na základě uzavřené dohody mezi Správou NPČS a naší obcí v požadovaném počtu 1 velitel + 3 členové družstva.
Ve středu 17. srpna odpoledne jsme vyrazili DA Ford vybaveni potřebnou hasicí technikou, motorovou pilou a dalšími prostředky k určené základně na Mezní Louce u Hřenska. Naše hasící cisterna MAN nebyla na místo vyžádána z důvodů malého objemu vody.
Po čtyřech hodinách cesty jsme dorazili na místo a už od Hřenska nás čekaly neutěšené apokalyptické pohledy zvůle přírodních živlů, podobné jako jsme viděli loni na jižní Moravě po řádění tornáda. I když tady v této dříve překrásné přírodní památce bohužel řádil živel rozpoutaný pravděpodobně rukou neukázněných návštěvníků!
Následující den na ranním brífingu, který vedl štáb složený z důstojníků HZS Ústeckého kraje, revírníků a strážců NP, nám byl přidělen úsek v daném sektoru, na které byl celý prostor požářiště rozdělen. Na náš úsek přístupný pouze terénním automobilem nebo terénní čtyřkolkou nás odvezl s celou výbavou a zásobou potravin na celý den daný revírník. Právě tento úsek protínala česko-německá hranice, oblast byla bez telefonního spojení a my byli odkázáni jen na spojení přes ruční vysílačky.
Naše činnost spočívala v obchůzkách těžce nepřístupným skalnatým terénem, po většině spáleništěm a monitorováním stále skrytých ohnisek požáru, vizuálně nebo za pomoci zapůjčené termokamery. V případě odhalení sebemenšího ohniska, jeho označení v mapě a zlikvidování. K tomuto účelu jsme měli k dispozici zádové hasicí vaky, případně hadicové vedení rozvinuté napříč celým parkem řádově v desítkách kilometrů, zásobované motorovými stříkačkami přes automobilové cisterny. Zjištěných zahoření jsme za ty dny řešili několik. Naštěstí všechno a všem vyřešil vymodlený vytrvalý dvanáctihodinový sobotní déšť, který udělal z velké části definitivní tečku za takto rozsáhlým požárem. I když jsme byli na naše hlídky vysláni i v dešti, už se kromě padajících podmočených a narušených stromů nemuselo řešit žádné ohnisko. Vše nakonec vyřešil z hůry "hasič nejvyšší", jenom škoda, že to nebylo o nějaký den, nebo spíš týden dříve.
V neděli po ranním brífingu jsme předali náš úsek novým kolegům z Opavy a po obědě se vydali na zpáteční cestu. Předepsaný dohled dobrovolných hasičů trval do 31. srpna, dokdy se muselo sbalit všechno hadicové vedení a motorové stříkačky.
Za naše čtyřdenní působení nám sice náležela finanční odměna od Správy Národního parku, té jsme se ale vzdali, jako většina zúčastněných dobrovolných hasičů ve prospěch rekonstrukce a obnovy této naší ojedinělé a krásné národní přírodní památky.
Za naši zásahovou jednotku - Radek Štětka, Petr Pokorný, Josef Chromý (JSDH Heřmanov), Jiří Doležal
